Stačí jim klec...

Aymarové nemají velké nároky na prostor. V podstatě vystačí s tím co andulky, i když jde o ptáky asi o polovinu větší. Jeden aymara chovaný jako mazlíček se spokojí s běžně prodávanou klecí dlouhou kolem 50 cm. Předpokladem samozřejmě je, že bude pravidelně pouštěn ven. Klec umístíme v dosahu lidí na vyšší místo (nejlépe do výšky očí) a s aymarou budeme co nejčastěji komunikovat.

K chovu a případnému rozmnožování jednoho páru postačí klec 80 x 40 x 40 cm (někdy dokonce menší) s budkou, jaká se používá na andulky - ležatou nebo vysokou. Na tvar a velikost budky nebývají aymarové nijak nároční. Minimální rozměr dna budky by ovšem měl být vzhledem k velikosti ptáků alespoň 20 x 20 cm. V Beneluxu jsme u chovatelů nejčastěji viděli ležaté budky asi 40 cm dlouhé, jejichž dno bylo rozděleno na dvě až tři části příčkami (tento typ je vidět na dolním obrázku u dvou spodních budek).

Vysoký typ budky

To je radost - pět budek s mladými naráz!

Na dno budky dáme několik centimetrů vysokou vrstvu hoblin, protože na začátku hnízdění aymarové intenzivně hrabou v hoblinách a vytvářejí si postupně dvě hnízda, tedy jakési prohlubně - samička i sameček na opačných stranách - oddělená valem hoblin.

Samička snáší kdykoliv během roku 4 až 6 vajec, ze kterých se po 20 až 21 dnech líhnou světlá mláďata s jemným žlutavým chmýřím. Mladí bývají dva nebo tři, jen málokdy se podaří (bez zásahu chovatele) odchovat čtyři a více. Jsou mezi nimi velké velikostní rozdíly, protože samička snáší obden a nasedá na druhé vejce. Mladí se líhnou postupně a staří krmí podle nejstaršího z nich. Vylíhlá kuřátka dostávají natrávenou jemnou kaši ze zrnin, ale desetidenní potomci již kaši, ve které jsou patrné větší kousky semen. Touto potravou se zřejmě nejmladší mláďata udusí, protože často hynou s plnými volátky. Zkušení chovatelé tedy během krmení mladých krmí jen máčeným a klíčeným zrním, které je měkké a lépe stravitelné.

Mladí rostou prvních deset dnů poměrně pomalu, po dvou týdnech už rychleji a hnízdo opouštějí po 7 až 8 týdnech, někdy ještě dříve, než jsou schopná letu. Trus mladých je tekutý a budka je brzy velmi zašpiněná, proto je nutné až třikrát během vývoje mladých podestýlku vyměnit. Je-li to možné, pak v době, kdy jsou mladí asi šest týdnů staří, zavěsíme do klece druhou budku. Jednak v ní budou nocovat staří ptáci stranou od mláďat, jednak mnohé samice znovu snášejí a v budce s mladými hrozí nebezpečí, že snůška bude zničena.

Do hnízdění by se podle literatury neměly používat samice mladší než 14 měsíců, i když pelichají do šatu dospělých (a dospívají, tedy jsou teoreticky schopné rozmnožování) v půl roce. Samci by neměli být mladší 12 měsíců, protože jinak (údajně) špatně krmí samičky na hnízdech a mláďata se nevyvíjejí. V našem chovu nám s úspěchem hnízdily ptáci 7 měsíců staří.

... ale voliéra je (prý) lepší

Lepších chovatelských výsledků ovšem dosáhneme, podobně jako u andulek, při společném chovu několika párů ve voliérce odpovídající velikosti. Přitom minimem jsou tři páry. I když přátelská povaha aymarů je vyhlášená, přece jen má v době hnízdění své hranice a náznaky agresivity u více než dvou párů zmizí. Na pět párů aymarů doporučujeme minimální rozměr voliérky 2 x 1 x 2 m. Podél stěn zavěsíme více větví, po kterých budou ptáci s chutí šplhat. Velmi se nám osvědčily vysloužilé vánoční stromečky, jejichž větve se zkrátí na požadovaný rozměr a stromek se zbytky jehličí se upevní do roku voliérky. Ptáci podél kmenu šplhají na zem, mají na stromku dostatek místa k odpočinku a postupně okusují jehličí i kůru, obsahující látky prospěšné pro život.

Asi měsíc po vypuštění chovné skupiny do voliérky (za předpokladu, že ptáci jsou dostatečně staří) zavěsíme hnízdní budky, a to najednou. Nejlépe o dvě více než kolik je párů a do opačných rohů voliéry. Aymarové je brzy obsadí, budou v nich nocovat a záhy se nejspíše objeví první vajíčka. Aby se mláďata dobře líhla z vajec, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost (70% a vyšší). V panelových domech někdy stačí více rostlin v místnosti, bytový zvlhčovat či rozprašovač, případně nádobka s vodou umístěná těsně pod dnem budky. Méně vhodné je stříkat vodu přímo do budky, protože samičky to vyděsí.

Jak sestavit pár

Tak s tím jsou někdy patálie, protože u aymarů není úplně snadné odlišit samečka od samičky. Zkušení chovatelé to však většinou dokážou, a proto doporučujeme kupovat ptáky přímo u nich. Největší potíže jsou u ptáků červenookých, tedy lutin a albin. Vnější znaky jako klenutá hlava, širší zobák či bílé tečkování na ocase u samců mohou být pomůckou, ale ne stoprocentní.

Spolehlivější je nechat je vyšetřit geneticky či endoskopicky, což provádějí laboratoře za poplatek (kolem 500 Kč za ptáka, což není málo). Někdy si u svých mláďat nechávají určovat pohlaví již chovatelé.My jsme vyzkoušeli jak GENSERVICE v Brně, tak SLOVGEN v Bratislavě. Výsledky byly shodné, tak doporučuji volit podle ceny.

U ptáků v zelené a modré řadě se dá vcelku bezpečně odlišit samec (vlevo) podle zbarvení středních rýdovacích per. Ta jsou shora v koncové části tmavá (černá), přičemž jasná čerň se podél ostnu táhne až k tělu. Samicím čerň schází, případně ji mají jen na konci ocasu, ale ne podél ostnu.

  ocas samce  samice

(Female tail - black ends here = ocas samice - černé konce zde)

Co mají nejraději (potrava)

Aymarové se v nejhorším spokojí se směsí semen pro malé papoušky, která obsahuje proso, lesknici, loupaný oves a drobnozrnnou slunečnici. Pravděpodobně však nebudou při tak chudé stravě prosperovat ani úspěšně hnízdit. V přírodě totiž významnou část jejich potravy tvoří dužnaté plody a semena dozrávající, ne však zcela zralá.

V našem chovu aymary krmíme směsí zrnin pro malé papoušky, přičemž některé páry upřednostňují slunečnicová semínka (ta máme ve směsi jen v objemovém množství pod 10 %), jiné se jich nedotknou. Berou lesknici, loupaný oves, méně různá prosa, kardi. Jen některé páry přijímají senegalské proso v klasech.

Asi třetinu až polovinu krmené dávky vždy tvoří míchanice (vyrábíme je v posledních letech smícháním strouhané mrkve a suché vaječné směsi s přídavkem vitaminů, sušených pšeničných klíčků a nepravidelně i vařené rýže). Vedle toho vytváříme pro aymary (a taky pyrury, tiriky a taranty) směs ovoce a zeleniny. Tu tvoří na malé kostičky nakrájené jablko, asi třetina jeho objemu drobně nalámané piškoty, asi pětina nakrájený pomeranč a zbytek různé sezónní ovoce. Dále do malého množství teplé vody vnoříme dva fíky a asi 20 rozinek, poté co změknou je nakrájíme na malé kousky a vmícháme do směsi. Někdy ve sladké vodě z fíků na chvilku ponoříme piškoty a poté nalámeme či nadrolíme do směsi. Jindy se přidává vařená rýže, jiné ovoce, nakrájené zelené krmení, klíčená pšenice atd.
Nedílnou součástí krmné složky je klíčené zrní. Klíčíme drobnozrnnou slunečnici a pšenici. Hlavně při odchovu mladých je klíčené zrní důležité, protože s jeho pomocí se nám daří pravidelně odchovat více než dvě mláďata na jedno hnízdo. Když krmí rodiče suchými semeny, nejmladší mláďata často uhynou, protože nejsou schopna tvrdé kousky trávit. Je pravděpodobné, že rodiče uzpůsobují stravu nejstarším mláďatům, ta postupně hrubne (lze to dobře vidět, protože v budce najdete častokrát vyvrženou potravu pro mladé) a pro mláďata je zřejmě špatně stravitelná.
Během sezóny nepravidelně nabízíme různé ovoce a zeleninu ve větších dílech nebo celé - jablko, mrkev, sladké přezrálé hrušky (i kompotované), broskve, meruňky, třešně, švestky, ale i rybíz, maliny, jeřabiny atd. Ovoce je nutné dobře upevnit, protože aymarové je jinak shodí z misky na zem a tam se ho většinou už ani nevšimnou. Sladké ovoce se navíc rychle kazí (kvasí, zvláště v teplých dnech), a tak zbytky raději odstraňujeme.

Více obrázků najdete zde